Starosti „co když“ a skutečné problémy: jak je rozlišit

Jaký je rozdíl mezi starostí a problémem?

Každá starost působí naléhavě, dokud ji máš v hlavě. Starosti ale bývají dvou dost odlišných druhů, a když s nimi zacházíš stejně, je to jeden z důvodů, proč se můžeš trápit celé hodiny a nikam to nevede.

Skutečný problém se týká něčeho, co se děje teď nebo brzy nastane a s čím můžeš udělat krok. Auto divně hrčí. Zvedá se ti nájem. Musíš vedoucímu říct, že nestihneš termín.

„Co když“ se týká něčeho, co se může stát, často v daleké budoucnosti, a nemůžeš s tím dnes udělat žádný krok. Co když onemocním? Co když mě partner opustí? Co když jednou přijdu o práci?

Obojí může tížit stejně. Rozdíl je v tom, co pomáhá.

Jak poznat, o který druh jde?

Polož si jednu otázku: můžu s tím teď nebo brzy udělat nějaký krok?

• Pokud je odpověď ano, i když jde o malý krok, je to skutečný problém.
• Pokud je odpověď ne, nebo je jediným „krokem“ o tom dál přemýšlet, je to „co když“.

Některé starosti jsou směs. „Co když příští týden neudělám zkoušky v autoškole?“ má skutečnou část (můžeš si domluvit jízdy navíc) a část „co když“ (cokoli se ten den stane). Pomáhá je rozdělit: se skutečnou částí udělej krok a se zbytkem zacházej jako s „co když“.

Běžnou nejistotu často promění v „co když“, které nepustí, dvě myšlenkové pasti: katastrofizace, která skočí k nejhoršímu scénáři, a věštění budoucnosti, které bere špatný výsledek jako jistý, ještě než nastane.

Co dělat se skutečným problémem?

Skutečné problémy se obvykle zmenší, jakmile existuje plán. Jednoduchý postup, kterému se často říká řešení problémů, vypadá takhle:

1. Popiš problém jednou nebo dvěma větami, co nejkonkrétněji. S „penězi“ se pracuje těžko; s „v červnu se mi zvedá nájem“ ne.
2. Sepiš všechny nápady, i ty podivné. Zatím je nehodnoť.
3. Zvaž je: co je na každém dobré a co méně?
4. Vyber jeden, který zkusíš první. Nemusí být dokonalý.
5. Rozlož ho na kroky, každý s dnem nebo časem.

Cvičení Řešení problémů tě tím provede po jedné otázce. Mnoho lidí si všimne, že starost poleví, jakmile je první krok zapsaný, ještě než se cokoli doopravdy změní.

A co s „co když“?

Usilovnější přemýšlení o „co když“ obvykle nepomáhá, protože tu není co vyřešit. Každá odpověď otevře další otázku. Místo toho pomáhá změnit vztah ke starosti:

• Všimni si jí a pojmenuj ji: „Tohle je co když.“
• Zapiš si ji, ať ji nemusíš držet v hlavě.
• Nech ji do času na starosti, pevných patnácti minut později během dne, kdy se na seznam záměrně podíváš.
• V čase na starosti se na ni podívej jednou. Pokud je to pořád „co když“, nacvičuj nechat ji být. Některé do té doby samy vyblednou.

Cvičení Čas na starosti stojí přesně na tomhle: starost zapíšeš během pár vteřin a později ji roztřídíš na „s tím můžu něco udělat“, nebo „je to co když“.

Co když nevím, na kterou hromádku patří?

Ze začátku je to normální. Dej ji na hromádku „s tím můžu něco udělat“ a zkus napsat další krok. Pokud nenajdeš žádný, který je tento týden realistický, přesuň ji na hromádku „co když“. Časem půjde třídění rychleji a „co když“ poznáš hned, jak přijdou.

Jak vypadá třídění v praxi?

Tady je příklad seznamu starostí z jednoho obyčejného dne, roztříděného v patnáctiminutovém čase na starosti:

• „Co když se Petr kvůli mému e-mailu urazil?“ Většinou „co když“. Je tu jeden možný krok: zeptat se Petra, jestli e-mail dával smysl. Pokud je to moc, může to počkat; už teď to působí menší než ráno.
• „Auto potřebuje na STK a termín pořád není.“ Skutečný problém se zřejmým krokem: zítra v poledne se objednat.
• „Co když onemocním a nebudu moct pracovat?“ „Co když.“ Dnes se nedá nic dělat. Všimni si toho a nech to být do dalšího času na starosti.
• „Nestíhám nový projekt.“ Skutečný a na jeden krok moc velký. Vezmi ho do řešení problémů: sepiš nápady (požádat o posun termínu, vynechat méně důležitý úkol, požádat kolegu o pomoc) a jeden vyber na začátek.

Příklad je smyšlený, ale jeho tvar je typický: jeden nebo dva skutečné problémy s jasnými dalšími kroky a pár „co když“, které ztratí kus síly, jakmile je zapíšeš a jednou se na ně podíváš.

Proč pomáhá je zapisovat?

Držet starosti v hlavě stojí úsilí a obvykle se k nim vracíš, pro jistotu, že se na nic nezapomnělo. Napsaný seznam si to pamatuje za tebe. Taky se pak snáz porovnávají: starost, která v 15:00 působila obrovsky, může v 19:00 vedle ostatních vypadat docela malá.

Kdy si s někým promluvit?

Pokud ti starosti zabírají většinu dne, nedají ti spát nebo ti brání dělat věci, které chceš dělat, vyplatí se promluvit si se svým lékařem nebo s odborníkem na duševní zdraví.